Nikomu by neublížil

Název: Nikomu by neublížil
Autor: Catherine Burns
Počet stran: 248
Nakladatelství: Alpress

Můj názor:

Marion byla od narození zvláštní děvče. Žila si vždy ve vlastním světě a krásy také moc nepobrala, což si vyslechla jak doma, tak ve škole. Jelikož byla vždy silnější postavy, neměla ten život lehký. Nepomáhal tomu ani fakt, že měla chladnou matku, která upřednostňovala jen syna a Marion pro ni byla přítěž. John byl to chytré dítě, které to někam dotáhne. Zato v Marion viděly ošklivku bez talentu a dosti hloupou. John se jí jeden čas snažil pomáhat v učení, ale i on to nakonec vzdal.
Nebylo tedy divu, když Marion už v pokročilém věku stále žila v domě rodičů se svým bratrem a postel měla plnou plyšáků. Nikam nechodila, byla stále zavřená doma, jen když bylo nutné dojít pro velký nákup.
I přesto, že žila se svým bratrem Johnem, měla Marion hodně samotářský život. John byl sice chytrý, ale nepracoval, jelikož dědictví jim zajistilo život, za který si mohly žít nadstandartně až do smrti. A většinu času trávil ve sklepě se svými modely, které byly jeho závislost. Aspoň to si Marion věčně nalhávala. Pokaždé když slyšela hluk ze sklepa, bála se, aby to neslyšeli sousedi. Co by s ní pak bylo, když si neumí ani vyřídit poštu?
Přes dostatek financí dům chátral čím dál víc, protože John dovnitř nikoho nepustí a Marion nebyla zrovna na úklid. Ani jeden neměli partnera. Marion dokonce nikdy nepoznala co to je láska. Byla z ní stará panna která nedostala nikdy ani pusu. Jediný cit, který kdy cítila byl, když hlídala své sousedce dceru. Díky tomu si vysnila svět, kdy je její matka ona. Marion si těch světů vysnila více a v nich celý dny žila. Jenže z malé holčičky, kterou hlídala vyrostla dospěla žena, která odešla na vysokou. Marion byla zase sama. A jednoho dne měl John infarkt, který přežil, jenže musel ležet v nemocnici. V tu chvíli začala Marion otvírat oči a bylo potřeba konečně řešit nevyřčené.
Jaká hrůza se skrývá ve sklepě? Dokáže Marion vyjít ze svého vysněného světa?

Kniha Nikomu by neublížil je neobyčejná, to musím uznat. I přesto, že se hodně dozvíte skoro na začátku, vás nutí něco číst dál, protože je vám jasné, že se v té knize skrývá něco víc. Něco, co vás na konci donutí hodně změnit názor na celou knihu a postavy v ní.
Jedná se o thriller, ale za mě tam je hodně psychologických prvků. Ačkoliv si při čtení myslíte, že víte o co jde, tak poté zjistíte, že nevíte vůbec nic. Autorka vám prostě touto knihou zamotá hlavu.
Hlavní postavou je Marion a celý příběh až na pár částí je psán z jejího pohledu. Těmi částmi jsou konverzace mezi jedním mužem a dívkami z ciziny. Jedná se o sociálně slabé dívky, nebo takové, které mají problémy a potřebují uniknout z jejich země, s čímž se jim snaží pomoct onen záhadný muž.
Marion nás provází jejím současným životem v pokročilém věku a díky ní se dozvídáme i o jejím dětství a dospívání. Tyhle tzv. skoky do minulosti jsou od přítomnosti rozdělené, ale nijak neoznačené. Naštěstí je to snadno poznat i když jednou mi to trvalo pár vět, než mi to došlo. To je asi jediná věc, co bych autorce vytkla. Ale tím závěrem si to u mě vyžehlila a to hodně.
Marion byla zvláštní. Asi to nevystihnu dobře, ale můj názor zní, že za to můžou rozhodně její rodiče. Měla problém s učením, vysnila si své světy, nikdo se nesnažil ji pomoct s šikanou ve škole a ani ji nikdo nepomohl, aby se mohla jednou osamostatnit. Její nedostatky ji byly jen vyčítány a setkávali se s posměšky a dokonce i od její vlastní matky.
Díky tomu, že je příběh jen z jejího pohledu, se do její mysli opravdu ponoříte. Přesto vám ale Marion bude něco skrývat a vy to budete pomalu odhalovat. V půlce knihy jsem si říkala, co se bude dít, když už všechno vím. Věřte tomu, že nebudete vědět to nejdůležitější. A jestli se do knihy ponoříte jako já, bude vás vzadu mysli hlodat takové to malé něco, co vám bude říkat, že na tom příběhu něco nesedí.
Díky tomu, že John skončí v nemocnici, bude se muset Marion o vše postarat. Bude se muset naučit fungovat. A díky tomu zjistí, kolik života zbytečně promarnila. Jenže jde změnit něco, v čem člověk žije celý život?
Jak tak koukám, sepsala jsem vám to tak, že to vypadá na hodně psychologickou knihu. Ale je tam i nějaká ta akce a rozhodně je to napínavé. Autorka ve vás vzbudí soucit, vztek, nepochopení a to pak všechno rozdupe svým svým psacím umem. Její styl mi hodně připomíná Gillian Flynnovou.
Kapitoly jsou krátké a ještě rozdělené na situace v kterých se zrovna odehrávají a jestli je to minulost či přítomnost, takže čtení utíká dost rychle. Jedná se o nenáročně napsanou knihu, takže se lehce čte, aniž by jste se ztráceli v ději. Přesto hodně napínavou.
Za sebe knihu rozhodně doporučuji, protože mě kniha okamžitě vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. S hlavní hrdinkou budete prožívat její nelehké a smutné dětství a i její současný život, kdy se dostane do nezáviděníhodné situace. A konec je prostě wow. Překvapí, díky čemuž mi to připomíná onu zmíněnou Fynnovou. Takže pokud máte rádi thrillery, které si zahrají s vaším názorem na hlavní postavy, neváhejte.

Anotace:

Marion žije s dominantním bratrem Johnem v rozpadajícím se domě po rodičích. Stará panna, která ještě spí s plyšovým medvídkem, je na něm zcela závislá. Když bratr skončí s infarktem v nemocnici, musí Marion čelit tomu, před čím celou dobu zavírala oči. Před tím, co se dělo ve sklepení. Zdá se, že John není jediný, kdo skrýval svou temnou stránku.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Alpress. Pokud vás kniha zaujala, naleznete ji zde.


2 komentáře: „Nikomu by neublížil

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s